.
Barmská kočka (thajsky: supalak, což znamená nosící štěstí, krásná a nádherná) je plemeno kočky domácí dělící se na dva podtypy: americká barmská kočka a evropská (též britská) barmská kočka. Většina soudobých barmských koček je potomkem jedné konkrétní kočky jménem Wong Mau, která byla dovezena v roce 1930 z Barmy do Ameriky. Nejstarší záznamy o kočkách barmského typu pocházejí z Thajska, dříve známého jako Siam. Série 17 básní doprovázených ilustracemi, psaných siamštinou z dob Ayutthayi, zmiňuje tři typy koček, které odpovídají známým plemenům. Jsou jimi Vichien Mat (siamské kočky), Si-Sawat (korati) a Thong Daeng (měděné kočky, dnes známé jako barmské).Tyto kočky údajně obývaly Thajsko do doby, než bylo napadeno v 18. století Barmou a vracející se vojáci mohli tyto chrámové kočky vrátit zpět do Barmy. Je nutné si ale uvědomit, že kočky z jihovýchodní Asie mají mnoho společných vlastností a až další cílený chov u nich upevňuje vlastnosti typické pro dané plemeno. Barmky jsou podobně jako siamky upovídané, mají ale jemnější hlasový projev. Jsou orientované na člověka, se svým majitelem si vybudují silné pouto a rády jsou přítomny všem domácím aktivitám. Barmky jsou známé svou potřebou dostatečné pozornosti člověka, nejsou tak nezávislé jako jiná plemena a není vhodné, aby zůstávaly dlouhou dobu samotné. Původně se hnědé barmské kočky chovaly v thajských klášterech, kde je lze vedle obyčejných koček vidět dodnes. Žijí tam spolu s mnichy a jsou i oblíbenou turistickou atrakcí. Můžete je sledovat při akrobatických výkonech, jak vysoko nad zemí proskakují malými kroužky.
Barmské kočky jsou totiž mimo jiné nesmírně učenlivé. Mohou se naučit stejně tak dobře proskakovat kruhy, jako chodit na vodítku nebo aportovat.
.
.
.